1. Příprava DNA z odebraných buněk
Z malého množství buněk (cca 5-10) je laboratorně připraven dostatek DNA pro analýzu celého genomu embrya (tedy jeho veškeré genetické informace). Tento krok se nazývá celogenomová amplifikace a umožňuje provést podrobné vyšetření i z velmi malého vzorku embrya.
2. Komplexní a cílená genetická analýza embryí
Pro genetické vyšetření embryí se využívají různé molekulárně genetické metody v závislosti na typu a cíli vyšetření. K jejich správnému nastavení je zapotřebí mít k dispozici karyotypy (vyšetření počtu a struktury chromozomů) rodičů, případně genetickou zprávu popisující sledovanou monogenní mutaci (genetickou odchylku v jednom daném genu).
Molekulárně genetické metody používané k vyšetření embryí
NGS (sekvenování nové generace)
Slouží k celkovému zhodnocení genetického stavu embrya. Umožňuje vyšetřit počet chromozomů a odhalit i strukturní abnormality chromozomů, které mohou ovlivnit další vývoj embrya.
Karyomapping
Nepřímá metoda využívaná zejména u monogenních onemocnění (v rámci PGT-M). Pomocí srovnání s referenčními vzorky DNA rodičů a dalších rodinných příslušníků umožňuje zjistit, zda embryo zdědilo sledovanou genetickou chorobu a zároveň zahrnuje i kontrolu počtu chromozomů (jako u PGT-A).
Přímá detekce mutace
Cílené vyšetření, při kterém se analyzuje konkrétní varianta mutace ve sledovaném genu. Nejčastěji se využívají metody PCR a sekvenování (např. Sangerovo sekvenování), které přesně určí přítomnost či nepřítomnost dané mutace v embryu. Přímá detekce mutace se využívá především v případech, kdy není možné získat referenční vzorky DNA příbuzných potřebné pro nepřímé metody (které jsou z hlediska diagnostiky spolehlivější).
3. Výběr geneticky zdravého embrya
Na základě výsledků laboratoř doporučí, které embryo má nejvyšší šanci na úspěšné těhotenství a zdravý vývoj. Embrya jsou mezitím bezpečně zmrazena a jejich přenos proběhne až po vyhodnocení výsledků.